Itálie

Parco Nazionale del Gran Paradiso

Za Národní park byl vyhlášen roku 1922. Tento krásný kout přírody se nalézá nedaleko Turína a některé druhy rostlin a živočistva v něm už nenalezneme nikde jinde v Evropě. Při letních procházkách můžete obdivovat alpínskou květenu, na jaře tající sníh rozbujní vodopád při vesnici Lillaz, která je kldným horským střediskem, odkud můžete podnikat své túry. Příznivci zimi si určitě užijí výlety na běžkách pod vrcholky hor. V parku se nalézá několik informačních kanceláří, kde Vám rádi poradí kam se vydat za nejlepšími zážitky.

Parco Nazionale dello Stevio

Tento park nalezeneme na severu Lombardie. Tvoří bránu do kouzelných Dolomit s vysokými zasněženými štíty dosahující výšky až 3900m. Serpentinami tu každoročně projíždí odvážní cyklisté při závodě Giro d´Italia. V parku nalezneme více jak padesát ledovcových jezer, ve kterých se zrcadlí horské štíty. Sportovním a zmámým lyžařským střediskem je Bormio, které je v létě základnou pro výlety. Za návštěvu stojí botanická zahrada v Bormiu, kde si můžete prohlédnout rosliny rostoucí v této oblasti.

Parco Nazionale d'Abruzzo

Park na jihu Itálie v kraji Abruzzo láká pozoruhodnou zvířenou a zvláště ptactvem. Horské štíty, listnaté lesy a krásná jezera lákají k procházkách či jízdám na koni. Hlavním informačním střediskem oblasti je město Pascasseroli, kde Vám poradí, kam vyrazit horolezit, kam vyjdete pěšky nebo kde si nejlépe odpočinete při projížďce na poníkovi. Tento park byl otevřen roku 1922 a patří k nejvýznamnějším v Evropě.

Vesuv

Vesuv leží asi 20 km severně od Neapole. Tyčí se do výšky 1281m. První známá erupce spojená se zemětřesením byla v r. 62. Nejznámější výbuch je z r. 79. Je prvním výbuchem sopky, který byl detailně popsaný, pohřbil hned 3 města. Herculaneum, kde pod 23 m popela bylo pohřbeno 5000 obyvatel, dnes je obklopen moderním městem Ercolanem. Pompeje byly skryty sedmi metrovou vrstvou popela a našlo zde smrt kolem 3360 lidí. Stabii je třetím zasypaným městem. Dříve se myslelo, že oběti se pomalu udusily, ale podle nejnovějších poznatků zahynuly okamžitě, když je zasáhla vlna horkého vzduchu. Další významné erupce byly v letech 1631 (3000 mrtvých), 1794 (zpustošena osada Torre del Greco) a 1944, která výrazně změnila profil kráteru. Od té doby je sopečná činnost jen nepatrná. Vesuv je zkoumán. Kdyby vybuchl dnes postihlo by to 3 miliony lidí. V prvních 15 minutách by byla zničena oblast 7 km kolem Vesuvu, což představuje 1 mil. lidí, kteří tu žijí a pracují.

Etna

Etna leží na jihovýchodě Sicílie. Její výška je 3350 m a kromě hlavního kráteru má ještě asi 200 menších. Patří k nejvyšším, nejstarším a také nejatraktivnějším sopkám. Její jméno pochází ze starořeckého „já hořím“. Podle řecké mytologie měl v kráteru svou dílnu bůh Hefaistos a pod ní ukrytý obr Tyfón vyvolával zemětřesení, když se převracel.Také má být sídlem jednookých kyklopů. Za posledních 30 let zde došlo k erupcím v průměru každé tři roky a trvaly od 5 dnů až po více než rok. K nejničivějším erupcím došlo v minulosti v letech 1669, kdy láva zpustošila Katánii, dále v r. 1971 byla výbuchem zničena povrchová lanovka a r. 1983 bylo nutné se pokoušet odvrátit proud žhavého magmatu pomocí řízených explozí. Při poslední erupci v roce 1993 ohrozil proud lávy vesnici Zafferana. K zatím poslední aktivitě sopky došlo na přelomu let 1997 a 1998. Dnes sopka láká k výstupům.

Liparské ostrovy

Liparské ostrovy leží u severovýchodního pobřeží Sicílie. Souostroví se říká Liparské podle největšího ostrova nebo Eolské podle řeckého boha větrů Aiola. Ostrovy dříve sloužily jako trestanecké kolonie. Od 70. let jsou jednou z nejnavštěvo¬vanějších atrakcí jižní Itálie a turistika se tam stala hlavním zdrojem příjmů. Zajímavostí je pitná voda, která se dováží cisternami ze Sicilie nebo se chytá dešťová voda do sudů a nádrží. Souostroví se skládá ze 7 hlavních a množství velmi malých ostrůvků. Jsou to Lipari, Vulcano, Stromboli, Panarea, Salina, Alicudi a Filicudi. Největší Lipari je nejobydlenější a je administrativním centrem ostrovů. Vulcano má uhasínající sopečný kužel, který je vysoký 391 m. Poslední erupce byla v r. 1890 a od té doby z něj pouze unikají páry. Výstup ke kráteru pokrytému sírou trvá asi 1 hodinu. Dá se dokola obejít a je z něj výhled na ostatní ostrovy a při dobrém počasí až na Etnu.

Stromboli

Stromboli je nejaktivnější sopka Evropy, má 924 m. Na plošině ve výšce 918 m se dají pozorovat pravidelné sopečné fontány, které tryskají do mnoha desítek metrů zhruba po čtvrthodině. Pořádají se tu noční výstupy (s průvodcem).

Řím

(Italsky a latinsky Roma, přezdívaný též jako Věčné město) je metropolí Itálie a oblasti Lazio a provincie Roma. Je jedním z nejstarších měst Evropy, byl založen před více jak 2 700 lety. Po staletí byl hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů. Na území města leží Vatikán, v němž sídlí papež, hlava katolické církve.

Německo

Bavorský les - ryzí divočina

Právě v Bavorském lesu se může příroda vyvíjet podle vlastních přirozených zákonů. Návštěvníci zde mohou zažít vznik nové lesní nespoutanosti a divočiny na vlastní kůži. Vrcholy hor nabízejí grandiózní výhledy nad nekonečným lesem bavorsko-českého pohraničí. Vedle toho patří Národní park Bavorský les k těm nejtajemnějším a záhadami opředeným místům, mechovištím a bažinám s krystalově průzračnými potůčky a ledovcovými jezery.Síť turistických (300km) a cyklistických (200 km) stezek, 80 km bežeckých stop umožňují hostům perfektní sportovní vyžití v zimě i v létě. Nabízí se zde také množství prohlídek s průvodcem: od Vánoc, po celý rok až do listopadu si můžete vybrat z nabídek pro děti, k různým ročním obdobím, z různých tras atd. Kemp v divočině a dětské hřiště s poznávačkou zvířat, rostlin a stromů a spousta dalších nabídek Vám zajistí nezapomenutelné zážitky v Národním parku Bavorský les.

Německé národní parky

Německé národní parky zahrnují prostorné, obzvláště krásné či vzácné krajiny a nabízí návštěvníkům zachování rozmanitosti druhů vzácných rostlin a zvířat. V národním parku Jasmund na ostrově Rujana leží světově známé křídové skály nazývané "Königsstuhl" (Králova židle). Strmé skály znázornil malíř Caspa David Friedrich. Návštěvou loveckého zámečku Granitz jižně od Blinzu nebo jízdou parní úzkokolejkou zvanou "Rasender Roland" uděláte radost i dalším kulturním památkám regionu. Východní pobřeží jezera Müritz, největšího jezera z Meklenburské jezení plošiny, je součástí Národního parku Müritz. Návštěvník je zaveden do pohádkově velké jezerní krajiny, kde si připadá jako ve snu. Národní park zahrnuje více jak 130 jezer, prastaré bukové lesy a tajemná rašeliniště. Také zde hnízdí vzácní velcí ptáci jako orel mořský, který je ohrožen vyhynutím, i orel říční a jeřáb.

Hrad Hohenzollern

Hrad Hohenzollern se nachází nedaleko města Hechingen, které leží 50 km jižně od Stuttgartu. Hrad byl postaven ve 3 fázích, první fáze byla postavena v polovině 11.století, druhá po 10 měsíčním obléhání, kdy byl hrad zničnen, v polovině 15.století a třetí byla postavena v polovině 19.století. Hrad byl sídlem rodu Hohenzollernů, kteří vládli Prusku a Braniborsku od středověku až do konce první světové války. V současnosti se zde nachází historicá expozice pruské historie. Nejvýznamnějším exponátem je koruna Viléma II.

Neuschwanstein

Neuschwanstein je velkolepý zámek, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách. Nechal jej vybudovat bavorský král Ludvík II. U tohoto podivínského vladaře se musíme blížeji zastavit, protože Neuschwanstein je s ním velmi úzce spjat. Ludvík byl korunován v Mnichově roku 1864, ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem. Pokud mohl, dával přednost divadelním představením a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již dávno zemřelých panovníků. Tyto iluze a vidiny se prolínaly do jeho života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času nedovolily přesně rozpoznat fantazie od reality. Ovšem předtím dokázal plně využít možností, které měl jako bavorský král. Nejznámějším výsledkem jeho představ o životě v jiných dobách, v duchovních rovinách mnohem vyšších než byla pro něj současnost, je zámek Neuschwanstein. Ten působí stejně rozporuplně jako jeho stavebník. Je sice na romantickém místě, ale také na nepříliš dobře přístupném. Třebaže jde o zámek úctyhodných rozměrů, působí z větší vzdálenosti málem až jako divadelní kulisa. Přes vnější půvab se jedná o dílo, které by sotva pochválil některý architekt, protože pro odborníky je tento zámek nepřirozenou směsicí stavebních slohů a to nejen navenek, ale v míře ještě hojnější i v interiérech. Zámek byl stavěn od roku 1869 a to asi 17 let. Stál přinejmenším dvanáct milionů marek, což byla obrovská suma, ze které byli královi ministři doslova zoufalí. Aby toho nebylo málo, nechal Ludvík ještě vystavět zámek Linderhof a později započal rozsáhlou stavbu zámku Herrenchiemsee, umístěnou na jezerním ostrově. Tento zámek nebyl pro svou nákladnost nikdy dokončen. A jak dopadl král Ludvík ? Asi již tušíte, že nepříliš dobře, přesto byl panovníkův konec stejně úchvatný, gradovaný a záhadný jako jeho oblíbené divadelní kusy od Richarda Wagnera. První zatýkání krále se proměnilo ve frašku a uvězněna byla zatýkací delegace. Její členové si velmi oddechli, když je král propustil. Při druhém dějství, o pouhé dva dny později, byl Ludvík v nočních hodinách v Neuschwansteinu vylákán ze své místnosti a bavorský psychiatr, doktor Gudden, svému králi na místě oznámil, že jej musí zadržet jako osobu duševně chorou a nechat jej odvézt na zámek Berg. Tak se také stalo. Král však měl své jasné období, kdy se choval normálně a tak mohl odhadnout, že jej v budoucnosti čeká asi jen ponížení a samota. Druhý den pobytu v Bergu byly králi povoleny dvě vycházky. Na té dopolední, doprovázené stráží, se královský pacient choval zcela přirozeně. Na předvečerní procházku se Ludvík s doktorem Guddenem již vydali sami. Zamířili k blízkému Starnberskému jezeru. Když se stále nevraceli, začali lidé ze zámku oba zmizelé hledat. Za svitu loučí je našli oba utonulé v jezeře. Byla neděle 13. června 1886. Popsanou tragédii se nepodařilo nikdy jednoznačně vysvětlit.

Berlín

(Německy Berlin) je městem a zároveň i spolkovou zemí Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě.

Norsko

Sarpsborg

Sarpsborg je město v Norsku. Je správním městem kraje Østfold. Město bylo založeno Olafem II. Svatým roku 1016. Tehdy se jmenovalo Borg a bylo až do Olafovy smrti v roce 1030 hlavním městem Norska. Sarpsborg je třetím nejstarším městem Norska. Většina starého města skončila po sesuvech v řece Glommě. Bylo znovu postaveno na bezpečnějším místě, ale v roce 1567 bylo vypáleno švédským vojskem. Obyvatelé uprchli po proudu řeky Glommy do míst dnešního Fredrikstadu, který jako město založili v roce 1569. Poté byl Sarpsborg vystavěn znovu. Počet jeho obyvatel stále roste, v roce 2005 dosáhl počet obyvatel 50 000. K 1. lednu 2006 bylo v Sarpsborgu 50 115 obyvatel. Spolu s Fredrikstadem dnes tvoří pátou největší konurbaci v Norsku. K 1. dubnu 2006 měly obě města dohromady 121 097 obyvatel. Nejvýznamnější průmyslovou výrobu zastupuje Borregaard, ve městě působí Borg Bryggerier (Pivovar Borg) z druhé největší pivovarnické skupiny v Norsku (Hansa Borg Bryggerier). V šedesátých letech 19. století byl Sarpsborg známý svým fotbalovým týmem – Sarpsborg FK, ale dnes je více znám svým hokejovým týmem – Sparta Warriors.

Lillehammer

Lillehammer (Kladívko) je město v severovýchodním Norsku. V roce 1994 se zde konaly zimní olympijské hry. V roce 2007 měl Lillehammer 25 537 obyvatel. Lillehammer leží 137 km severně od města Oslo, v údolí řeky Lågen, nedaleko jezera Mjøsa. Je to administrativní a obchodní centrum regionu Oppland. Je oblíbeným cílem sportovců a turistů, neboť má vynikající podmínky pro lyžování a ostatní outdoorové aktivity. Na zimní olympiádu Norsko vynaložilo dvě miliardy norských korun a je zde vybudováno i olympijské muzeum. Ve městě je historický skansen, kde je soustředěno více než 130 historických budov s ukázkami místní historie a kultury.

Sjoa

Sjoa je asi 1,5 hodiny cesty z Lillehammeru. Ubytování typu wanderhime. Je tu historická budova z 18.století, která je dokonce na seznamu historických památek. Majitel je už z 5.generace vlastníků budovy a ubytovacího zařízení. Ubytování je na střední úrovni. Pokoje jsou zde 2, 4 a 6 lůžkové. Největší nevýhoda je ta, že sprcha není v té samé budově jako ubytování. Sprcha je 150m ve vedlejší budově. Prostředí je zde opravdu krásné, Sjoa je na samé hranici parku Rondane. V Sjoe si můžete vyzkoušet jízdu v Raftu na stejnojmenné řece Sjoa, která je stupně 3. V Sjoe jsou profesionální instruktoři, kteří jsou z Jižní Ameriky a mají s raftem obrovské zkušenosti a nedopustí, aby se někomu něco stalo. Dostanete helmy a záchranné vesty. Cena je kolem 490NOK/za osobu.

Rondane

Národní park Rondane (norsky Rondane nasjonalpark) je nejstarší norský národní park rozkládající se na pomezí krajů Oppland a Hedmark. Založen byl 21. prosince 1962. Park pokrývá oblast horského masivu Rondane s jeho deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Nejvyšší horou je Rondeslottet (2178 m.n.m). V roce 2003 byl park rozšířen na současnou rozlohu 963 km2. Park je významnou oblastí výskytu soba polárního. Rondane je typická vysokohorská oblast s rozsáhlými náhorními plošinami a celkem deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Nejvyšší horou je Rondeslottet (2178 m.n.m). Nejnižší oblasti parku se nacházejí těsně pod horní hranicí lesa, která je přibližně ve výšce 1000 – 1100 m.n.m. Vrcholy přes 2000 m.n.m jsou: Rondeslottet (2,178 m), Storronden (2,138 m), Høgronden (2,114 m), Midtronden západní vrchol (2,060 m), Vinjeronden (2,044 m), Midtronden východní vrchol (2,042 m), Trolltinden (2,018 m), Storsmeden (2,016 m), Digerronden (2,015 m), and Veslesmeden (2,015 m). Klima je mírné ale relativně suché. Nejnižší oblasti jsou pokryty břízovými porosty, s rostoucí výškou vegetace ubývá. Nad hranicí 1500 m.n.m. lze nalézt již jen nejodolnější lišejníky. V nejhlubším údolí parku se rozkládá jezero Rondvatnet, které od sebe odděluje části Storronden-Rondeslottet a Smiubelgen. Kvůli nízké vlhkosti klimatu neexistují v Rondane žádné trvalé ledovce. V některých údolích se však drží sníh i přes léto. V mnohých částech parku se nacházejí drobná ledovcová jezírka a morény, které jsou pozůstatky doby ledové.

Dombas

Je zde obchod s potravinami, kde v oblibě čeští turisté nakupují brusinky. V Dombasu je Trollý park. Celý Trollý park je budovám v podzemí. Park by nebyl příliš zajímavá, kdybyste v parku neshlédli zajímavý film, který je o norské přírodě. Pokud si chcete z Norska přivést Trolla jako suvenýr, tak si ho kupte jedině tady, protože je zde největší výběr. Dombas býval místem odpočinku pro poutníky, kteří putovali do Tronhaimu. Trollové, jsou taková norská specialita. Troll je skřítek, povahou je to takový záškodník. Když prší, tak za to mohou Trollové, když se někde utrhne skála, tak je to tím, že na ní dupaly Trollové. Prostě za všechny zkázy v této zemi mohou Trollové. Troll může být velmi malý, ale také může pořádně vyrůst. Troll je ošklivé stvoření, má velké špičaté uši a ocas. Žena od Trolla není Trollice, ale je to Huldra. Dokáže na sebe brát různé podoby. Vuldry jsou takové sexuálně neukojené, takže pokud ji někde potkáte, tak Vás dokáže umilovat k smrti. V této oblasti se nacházíme v národním parku Dovrefjell. Dovre je křestní jméno jednoho chasníka, který žil na severu. Ochočil si ledního medvěda a protože na severu se mu už nelíbilo, tak s medvěda na jih. Dostali se do opuštěné oblasti, kde byla farma. Zaklepal na dveře a žádal nocleh. Farmář mu řekl, že ho tu nechá přespat, ale nedá mu najíst. Byl zrovna Štědrý den a vždycky na Štědrý den přijdou Trollové, kteří mu všechno jídlo snědí. Když přišli Trollové, tak se lekli medvěda a utekli. Proto se tento národní park jmenuje Dovrefjell.

Trollstigen

Trollstigen, česky „Trolí stezka“, je úsek cesty Rv63 v norské obci Rauma, mezi Åndalsnes a Sylte. Úsek cesty tvoří 11 serpentin v závěru údolí Isterdalen. Cesta stoupá po svahu skalního masívu od hladiny moře až do výšky 800 metrů. Z parkoviště na vrcholu vede cesta na vyhlídkovou plošinu, ze které je vidět Trollstigen a vodopád Stigfossen. Trollstigen je bývalá obchodní stezka, nyní součást Zlaté cesty severu. Cesta byla otevřena 31. července 1936 králem Haakonem VII. V zimních měsících je komunikace uzavřena.

Trollveggen

Obrovské stěny hřebene Trolltindane klesají 1700 metrů strmě dolů do údolí. Trolí stěna je bezpochyby nejvyšší zcela kolmá stěna Evropy, jejíž 1000 metrové převýšení zdolali norští horolezci poprvé až v roce 1958, což byl mimochodem vůbec první výstup v Norsku s přenocováním na stěně. V roce 1980 zde Fin Jorma uskutečnil první seskok s padákem a od té doby tento skok bývá nazýván „Jorma hopp“ – Jurmův skok. Vzápětí byl následován desítkami dalších odvážlivců, ale vzhledem k mnoha úrazům, často i smrtelným, ke kterým zde došlo, byly tyto seskoky po šesti letech zakázány. Tato stěna je výzvou všem alpinistům. Nicméně svou náročností se řadí k nejnebezpečnějším vrcholům Evropy.

Sande Camp

Sande Camping se nachází v Loen Lake v jednom norském nejvíce scénickém údolí, Lodalen. Důvodem je to, že je obklopen majestátními horami, vodopády a ledovci. Když se dostanete do Loen, odbočíte doprava směr Lodalen / Kjenndalsbreen /-ledovec, a jedete 4,5 km přes údolí. Sande Camping je dobrým výchozím místem jak pro pěší turistiku v horách a lesích, výlety s průvodcem na ledovec a denní cesty autem.

Bergen

Bergen je druhé největší město Norska, leží v kraji Hordaland při pobřeží moře. Pro svou polohu je označován branou k norským fjordům. Podle lidové tradice se tvrdí, že Bergen, podobně jako Řím, leží mezi sedmi horami (de syv fjell), které se dostaly také do městského znaku. Název Bergen je moderní verzí staroseverského Bjørgvin, jež přestavuje složeninu z bjørg (hora) a vin (louka), volně přeloženo tedy Louka mezi horami. Bergen byl údajně založen, jako město, Olafem Kyrrem kolem 1070 n. l. A bylo až do roku 1299 považováno za hlavní město Norska. Na konci 13. století patřil mezi čtyři nejdůležitější pobočky Hanzy. Význam Bergenu byl v jeho podílu na obchodu se sušenými treskami, které sem byli dováženy ze severněji ležících končin Norska. Obchodovalo se takto již od přelomu 11. a 12. století. Němečtí hanzovní kupci žili ve svých oddělených čtvrtích města, a těšili se výhradnímu právu obchodovat s rybáři ze severu, kteří sem každé léto přijížděli prodat své úlovky. Připomínkou toho je bergenské nábřeží Bryggen, jež je dnes na seznamu Světového dědictví UNESCO. Roku 1349 byl Bergen zasažen morem, patrně sem byl zavlečen anglickými loděmi. Roku 1429 odnož vitaliánů (Vitalienbrüder) zaútočila na Bergen s několika loděmi, vydrancovala a zapálila město, které lehlo popelem. Roku 1536 přiměl král německé kupce stát se Nory nebo odejít zpět do svých zemí. To bylo také předznamenáním úpadku německého vlivu. Po celé 15. a 16. století zůstal Bergen největším nordickým městem, do roku 1850 zůstal také největším městem Norska. Svůj postavení v obchodě se severním Norskem si udržel až do roku 1789. Cihlové domy postavené roku 1901, po požáru v Bryggen. Roku 1916 část centra města lehla popelem. A roku 1944, během německé okupace, německá loď, kotvící u pevností Bergenhus, naplněná výbušninami explodovala. Zničila tak nejen historické budovy, ale zabila i mnoho lidí. Roku 1972 byl Bergen sloučen se sousedními městy, které se tak staly bergenskými městskými obvody. Toho roku Bergen zanikl jako samostatný kraj.

Oslo

Oslo (dříve Christiania a Kristiania) je hlavní město Norska a správní město kraje Akershus a Oslo. Oslo leží v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. Město bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. Hardradou. Počet obyvatel je kolem 530 000, z čehož 22% tvoří imigranti. Konurbace Osla a měst kraje Akershus má 800 000 obyvatel. Rozloha města je 454 km², čímž se řadí mezi nejrozlehlejší hlavní města Evropy. Oslo je jedním z nejvýznamnějších námořních přístavů Norska, a důležitým železničním a silničním uzlem země. K mezinárodnímu letišti na sever od Oslo vede moderní železniční rychlodráha Flytoget. Je také nejvýznamnějším hospodářským, kulturním a politickým centrem Norska. Sídlí zde Norská akademie věd a nejrůznější vysoké školy. Název města se v norštině čte uslu, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský.

Stavanger

Stavanger je obcí a městem v Norsku, je správním městem kraje Rogaland. Je čtvrtým největším městem země a centrem třetí největší metropolitní oblasti. Nachází se na jihozápadním pobřeží země. Město má mírné oceanické podnebí, všechny průměrné měsíční teploty v roce jsou nad nulou, průměrné roční srážky dosahují 1200 milimetrů. Léta jsou příjemná, Stavanger a jeho okolí má nejdelší vegetační období v Norsku (kolem 220 dní). Ve Stavangeru se setkává staré s novým. Významný vliv na život má blízkost základny NATO, stejně jako zájem zahraničních společností o ropu, jejíž zpracováním je město celosvětově známé. Nejstarší norská katedrála – Stavanger domkirke, stojí přímo ve středu města. U Stavangeru se nachází několik jezer, které jsou oblíbeným místem odpočinku. Jezero Breiavatnet leží v srdci Stavangeru, Mosvatnet a Stokkavatnet leží mimo něj. Jeden z místních fotbalových týmů, Viking F.K., hraje hlavní ligovou soutěž (2006). Město má nový fotbalový stadion, Viking Stadion, který byl otevřen v roce 2004. Stavanger je významným přístavním městem. Stavangerské letiště se rozkládá 14 kilometrů od centra na území obce Sola.

Švédsko

Blå Jungfrun

Tento park je vlastně ostrovem, což ještě umocňuje jeho osobité kouzlo a rozmanitost. Naleznete ho u východního pobřeží, poblíž přístavního města Oskarshamn, odkud na ostrov pravidelně plují trajekty. Blå Jungfrun znamená v překladu Modrá dívka a v tomto útlém žulovém ostrůvku, jen kilometr dlouhém, je skutečně něco žensky přitažlivého. Pojí se s ním „čarodějnická“ pověst (na velikonoční svátky tu prý mívají sněm démoni a čarodějové) a k vidění jsou zde četné jeskyně, labyrint a překrásné vyhlídky.

Götska Sandon

Jakoby nadpozemskou atmosféru má tichý ostrůvek Götska Sandon u ostrova Gotland. Je to malý trojúhelníkovitý ostrov o rozloze 37 km čtverečních, který má v každém svém cípu jeden maják. Můžete se zde nasytit slunce na třicetikilometrové pláži a všímat si písečných dun. Na ostrově se také udržuje rozličné neobvyklé rostlinstvo a zvířata (pozor zejména na hmyz).

Tiveden

Tiveden se nalézá poblíž města Askersund v regionu Närke a je to kus nádherné divoké přírody s loukami, plážemi i ledovci na okrajích. Při procházkách můžete narazit na takové zajímavosti jako jsou bludné kameny, skalní patra a malebná jezera.

Tyresta

Tyresta je Stockholmský národní park a z hlavního města Švédska se na něj snadno dopravíte autobusem, leží zhruba 20 kiometrů od města. Projděte se zde panenskými lesy se stovky let srarými borovicemi a nespoutanou přírodou na ploše 4900 hektarů. Mezi skalními útesy a průzračnými jezírky žije mnoho druhů ptáků, takže si na výlet do parku rozhodně vezměte dalekohled. V jihovýchodní části Tyresty pak můžete navštívit Nationalparkernas Hus, tedy centrum národních parků, kde se díky výstavám a fotografiím podrobněji seznámíte i s dalšími přírodními rezervacemi tohoto druhu.

Färnebofjärden

Färnebofjärden reprezentuje přírodu v okolí města Gysinge v kraji Hälsingland a víc než čímkoli jiným je domovem ptactva. Ptáky (například vzácného orla mořského) můžete pozorovat hlavně na březích jezer a v blízkosti řek, které spolu tvoří přes polovinu parku. I proto je park oblíbenou letní destinací pro vodní radovánky na plážích.

Stora Sjöfallet

Park tvořený z velké části horami a skalisky je nyní v poněkud horším stavu kvůli neutěšené situaci s vodními elektrárnami. Najdete ho přes sto kilometrů na západ od města Gällivare. Můžete zde vykonat několik náročnějších horských túr, například na horu Lulep Gierkav, která měří 1139 metrů nebo se projít po jedné z četných turistických tras. K vidění jsou zde také saamské stavby, například kostel nebo celá saamská vesnice Ritsem.

Jokkmokk

Město Jokkmokk je jakýmsi hlavním městem Saamů, sídlí zde největší muzeum věnující se saamské kultuře, na každoročním zimním saamském trhu (jehož tradice sahá až do roku 1605) se prodávají saamské výrobky a suvenýry.

Arvika

Přírodní krásy obklopující toto město (zéjmena zelenavé kopce a vodní plochy) nejsou však to jediné, čím je Arvika známá. Město žije především z automobilového průmyslu, vyrábí se zde autodíly Volvo. Arvika je malé městečko v regionu Värmland a nachází se v zálivu jediného švédského vnitrozemského fjordu. Zapomeňte však na dojem špipostavilanavého průmyslového města – Arvika je malebná a svou existenci postavila také na vodě, funguje zde skvělá říční infrastruktura, která spojuje město s jezerem Vänern a dále díky kanálu Göta i s východním pobřežím.

Stockholm

Město složené z mnoha ostrovů a ostrůvků si nezískalo přezdívku „Benátky severu“ nadarmo, všudypřítomné vodní kanály dodávají městu velmi romantickou atmosféru. Každého návštěvníka si jistě podmaní onen dojem plující města. Hlavní město Švédska Stockholm je nádherným a živoucím velkoměstem, které se svou zářivostí, magičností i příjemnou klidnou krásou starých čtvrtí vyrovná nejskvělejším evropským metropolím. Stockholm sestává z mnoha čtvrtí a částí, rozesetých na četných ostrovech. Nejznámnější a nejnavštěvovanější čtvrtí je Gamla Stan (Staré město), jehož úzké uličky se proplétají půvabnými načervenalými domy, jimž vévodí královský palác. Většina turistů nepropásne ani návštěvu ostrova Djurgården, na kterém je provozován Skansen, první muzeum pod širým nebem na světě, které zároveň proůjčilo jméno typu muzea, jež rekonstruuje každodenní život v minulých staletí a předvádí jeho autentické ukázky.

Finsko

Helvetinjärvi

Helvetinjärvi („Pekelné jezero“), celým jménem Helvetinjärven kansallispuisto je národní park v západním Finsku v provincii Pirkanmaa nedaleko města Ruovesi. Byl založen roku 1982 a jeho současná rozloha je 49,8 km². Park představuje původní divoké lesy kraje Häme. Od 19. století je vyhledávaným cílem turistů. V parku je asi 40 km značených stezek. Své jméno dostal po jednom z jezer na jeho území, Iso Helvetinjärvi („Velké pekelné jezero“), které se nalézá v severozápadním cípu parku. Nad jezerem se tyčí i největší atrakce parku, puklina Helvetinkolu. Nedaleko ní je známá turistická chata, ve které je ale zakázáno nocovat. V jižní části parku je ještě jedna, menší puklina, Rontonhorha. Dalšími většími jezery v parku jsou Haukkajärvi, Luoma a Kovero. Park disponuje dostatečným množstvím míst pro stanování a kempování s kvalitním zázemím. Zvláštností parku je to, že střed parku do něj vlastně nepatří. Na tomto území probíhá těžba dřeva. Velké parkoviště pro osobní automobily a karavany je nedaleko největšího jezera Haukkajärvi, kde je i velké tábořiště. Nejjednudušeji se až do centra parku lze dostat ze silnice 66 z Ruovesi do Virratu.

Isojärvi

Isojärvi ([isojærvi] IPA, „Velké jezero“), celým jménem Isojärven kansallispuisto je národní park v západním Finsku v provincii Střední Finsko na katastru obce Kuhmoinen. Byl založen roku 1982 a jeho současná rozloha je 22 km². Leží nedaleko spojených jezer Isojärvi a Kaatselkä. Příroda je zde typická středofinská. V parku je asi 30 km značených stezek. Po jezerech se dá jezdit na kánoích. Poměrně značná část parku byla kvůli oběma světovými válkami vykácena. V parku se také provádí postupné řízené vypalování, které pomáhá udržovat přirozený život lesa. Asi nejzajímavější atrakcí je zaplavené území nedaleko zátoky Kalalahti, které bylo zatopeno po té, co si bobři vystavěli na jednom z potoků hráz. Dalšími zajímavými místy jsou osady Heretty, Huhtala a Lortikka. Park disponuje dostatečným množstvím míst pro stanování a kempování s kvalitním zázemím. Park je přístupný po silnici 3284 ze vsi Länkipohja do Kuhmoinen. Parkoviště jsou u osad Heretty a Huhtala.

Liesjärvi

Liesjärvi ([liesjærvi] IPA), celým jménem Liesjärven kansallispuisto je národní park v jižním Finsku v provincii Kanta-Häme na katastru obce Tammela. Byl založen roku 1956 a jeho současná rozloha je 22 km². Rozkládá se v okolí stejnojméného jezera Liesjärvi. Příroda v parku je typická pro jižní Finsko — drsný venkov obklopen úrodnými poli. Dominují zde krásná pobřeží jezer a pláže. V parku je asi 30 km značených stezek. Asi největší atrakcí nízký a úzký hřeben Kyynäränharju, který odděluje jezera Liesjärvi a Kyynäräjärvi, a po kterém vede značená stezka. Dalším zajímavým místem je téměř pohádkový les Ahonnokka. Kulturním dědictvím je skanzen Korteniemi, farma ve stavu z počátku 20. století. Park disponuje dostatečným množstvím míst pro stanování a kempování s kvalitním zázemím. Park je přístupný po hlavní silnici číslo 2 z Helsinek do Pori. Leží asi 95 km od Helsinek a 22 km od města Forssa. Nedaleko parku je Hämeské turistické centrum, vede od něj asi 5 km dlouhá značená stezka do parku. Několik kilometrů severozápadním směrem od parku leží národní park Torronsuo.

Nuuksio

Nuuksio, švédsky Noux, celým jménem Nuuksion kansallispuisto, je národní park v Jižním Finsku v provincii Uusimaa. Leží na katastrech obcí Espoo, Kirkkonummi a Vihti. Byl založen roku 1994 a jeho současná rozloha je 42 km². Park je typickým příkladem původní jihofinské přírody. V parku je asi 29 km značených stezek. Park disponuje dostatečným množstvím míst pro stanování a kempování s kvalitním zázemím. Centrem parku je samoobslužné informační centrum Haukkalampi. Největší předností parku je ale jeho snadná dosažitelnost daná jeho polohou uvnitř Velkých Helsinek. K jeho okrajům zajíždí dokonce hromadná autobusová doprava.

Pallas-Yllästunturi

Národní park Pallas-Yllästunturi (Pallas-Yllästunturin kansallispuisto) se rozkládá v provincii Laponsko v severním Finsku. Formálně vznikl roku 2005 spojením národního parku Pallas-Ounastunturi a chráněné oblasti Ylläs-Aakenus a stal se tak třetím největším Finským národním parkem s celkovou rozlohou 1020 km². Parkem prochází zbytky pohoří, které léty zvětralo a během doby ledové bylo obrušováno ledovncem. Dalo tak vznik typickým vrcholkům zvaným tunturi. Nejvyšší z nich je Taivaskero (807m). V parku se nachází přes 350km značených a upravených stezek pro zimní (lyžařskou i skůtrovou) i letní turistiku a mnoho chat pro volné použití (vybavených) stejně jako sauna. Park spravuje společnost Metsähallitus. V jejích návštěvnických centrech je možné si zarezervovat místa v placených chatičkách na cestách parkem.

Rokua (národní park)

Rokua (Rokujský národní park, finsky Rokuan kansallispuisto) je národní park v kraji Oulu ve Finsku. Je známý jako oblast morén a dun a divoce rostoucích borovic. Národní park byl založen roku 1956. Rozkládá se na území velkém 4,3 km2. Ročně je navštíven přibližně 20 000 turisty.

Seitseminen

Seitseminen, plným jménem Seitsemisen kansallispuisto je národní park v Západním Finsku v provincii Pirkanmaa. Leží na územích obcí Ikaalinen a Kuru. Byl založen v roce 1982 a rozšířen v roce 1989. Rozkládá se na ploše 45,5 km². V parku je asi 60 km značených stezek. Park je známý pro své jehličnaté tajgové lesy. Nejvýznamnější oblast je Multiharju, ve které se nesmí scházet ze stezek. V dalších dvou oblastech je pohyb omezen od dubna do konce července. Turistickou atrakcí je i farma Kovero založená roku 1859 a fungující v létě jako skanzen. Vzhledem odpovídá třicátým létům 20. století. V parku je také centrum pro návštěvníky. Park disponuje dostatečným množstvím míst pro stanování a kempování s kvalitním zázemím. Nejjednodušší přístup do parku je ze silnice 332 z Kuru do Parkana.

Helsinki

Helsinky (finsky Helsinki, švédsky Helsingfors) jsou hlavním a největším městem Finska. Jsou zároveň jeho největším přístavem. Byly založeny roku 1550. Jejich centrum leží na malém poloostrovu na břehu Finského zálivu, ale patří k nim ještě poměrně velké území směrem na východ. Rozkládají se na 686 km² a mají asi 570 000 obyvatel. V jejich blízkosti se nacházejí tři další města, Espoo, Vantaa a Kauniainen, se kterými tvoří hustě propojené souměstí Velké Helsinky s celkovou populací přes 1 000 000 lidí.

Dánsko

Kodaň

Kodaň je krásné město s úžasnou atmosférou, která se násobí při posezení u piva či vína v přístavu, nebo v malebném zákoutí starého města. Přestože je Kodaň stále v pohybu, není hektická ani uspěchaná – spíše působí velmi vlídně a snad trochu líně. Když vysvitne sluníčko, restaurace otevřou zahrádky, všude je hned spousta lidí, kteří klidně popíjejí a baví se. Malá mořská víla - tato krásná a křehká socha Malé mořské víly (Lille Havfrue) byla vytvořena sochařem Edvardem Eriksenem. Sochařovi stála modelem jeho žena a socha zobrazuje smutnou Malou mořskou vílu, postavu z pohádky světoznámého spisovatele Hanse Christiana Andersena. Carl Jacobsen, majitel pivovaru Carlsberg, nechal tuto sochu roku 1913 s velkou slávou umístit v malém záhybu Kodaňského přístavu. Do roku 1964 byla tato socha jen jednou z mnoha v tomto krásném městě. O její slávu se postaral incident, který dodnes není řádně vyšetřen a je stále velikou záhadou. Jednoho studeného dubnového rána nalezli šokovaní turisté sochu bez hlavy. Nos i vlasy byly odříznuty. K činu se postupem času přihlásilo na 200 různých pachatelů, kteří ale nedokázali zcela jasně a věrohodně vysvětlit všechny podrobnosti svého skutku. Od té doby byla socha terčem útoku již několikrát. Byla obarvena, zbavena ruky a dokonce znovu přišla o hlavu. Tentokráte se však hlava našla pohozena nedaleko lokální televizní stanice. Od té doby je postava Malé mořské víly v Kodaňském přístavu snad nejfotografovanější sochou na světě. A Dánové jsou na to patřičně hrdí. Soupeřit s ní může snad jenom Socha Svobody v New Yorku. Jak se říká, kdo byl v Kodani a nevyfotil se s touto půvabnou sochou, tak jako by tu ani nebyl.

Španělsko

Národní parky Španělska

Ve Španělsku je možné navštívit celkem 10 národních parků, čtyři z nich se nacházejí na Kanárských ostrovech. Mezi nejznámější patří národní park Coto Doňana, ležící v deltě řeky Guadalquivir na jihozápadním pobřeží země. Nachází se zde nejvýznamější přírodní rezervace bažin Rocío, založená v ústí Guadalquiviru v roce 1963. Přezimuje v ní ptactvo všeho druhu táhnoucí Evropou. Doňana je národní park typický svými mnoha typy vegetace, z nichž nejvíce je zde vřesovišť, savan a mokřad. Žije zde mnoho rysů, promyk, hadů a dravého ptactva. Do Coto Doňany je možné se dostat buď autobusem z města Sevilly nebo využít turistických člunů a prohlížet si krásy parku z po řece plovoucích loděk. Do tohoto parku však není úplně jednoduché se dostat. Pro vstup je nezbytné povolení, které vydávají na Biologické stanici v Doňaně. S průvodcem je potom možné vybrat si mezi pěší turistikou nebo cestováním automobilem landroverem. Klima je v Doňaně subhumidní středomořské, takže letní průměrné teploty se pohybují kolem 25ti stupňů Celsia a pro jarní období je typické deštivé počasí. Podél nejvyšších svahů pohoří Picos de Europa na severu Španělska se rozkládá další národní park Covadonga, ohraničený řekami Cares a Dobra. Pro Covadongu jsou charakteristické pastviny a vřesoviště. Mezi hlavní obyvatele lesů patří lišky, divoká prasata a kamzíci. Pro turisty je návštěva Covadongy daleko jednodušší než vstup do Doňany, jelikož sem není potřeba žádného povolení a navíc park nabízí velmi dobré ubytování, kvalitní silnice a turistické stezky. Covadonga je rájem nejen turistů, kteří zde mohou obdivovat ledovcová jezera nebo vrcholky hor přesahující 2000 metrů, ale také pro horolezce, kteří v tomto parku zdolávají i velmi náročné cesty. Za zmínku stojí rovněž Národní park Ordesa, tzv. zona recreativo, ležící v Pyrenejích blízko francouzských hranic a asi 50 km severovýchodně od městečka Jaca. Tento Národní park sice neohromí svojí velikostí, ale zato je zde obrovský kaňon, zaplněný malinkými jezírky, nádhernými vodopády a spoustou turistických cest. Národní park se rozkládá v údolí řeky Arazas, na úpatí hor Tres Sorores, neboli Tři jeptišky. Nejvyšší vrchol měří 3355 metrů. Hlavním objektem ochrany zvířat je kozorožec Capra Ispana. Mezi řekami Noguera Pallares a Noguera Ribagorzana v katalánských Pyrenejích se rozléhá Národní park Aigues Tortes a Jezero sv. Mořice. Aigues Tortes, což znamená katalánsky Křivolaké vody, je náhorní plošina s jezírky 2000 metrů nad mořem. Uprostřed parku leží Lago de San Mauricio, jezero sv. Mořice obklopené horami Biberra a Montseny pokrytými věčným sněhem a ledem. V astursko-santanderské části Kantaberského pohoří se nachází národní park Evropských vrcholů, zvaný rovněž Národní park hory Covadonga a Svaté skály. Objektem ochrany je vysoká skála tyčící se nad údolím, do něhož stékají vody ze svahů Picos de Europa. V tomto údolí se odehrála bitva, ve které byli muslimové poraženi údajně díky Panně Marii Covadongské. Její památka se uctívá na Svaté skále, Montaňa Santa. V oblasti Nové Kastílie, severně od města Daimiel byl zřízen Národní park Daimielské mělčiny, též zvaný Oka Guadiany. Chráněná oblast představuje místa, kde se řeka propadá do podzemí a po průtoku jeskyněmi se opět vynořuje na zemský povrch.

Portugalsko

Národní park Las Orquídeas

Národní park Las Orquídeas leží ve státě Antioquia v Kolumbii. Rozkládá se na ploše kolem 32 tisíc hektarů. Byl založen roku 1973. Krajina je velmi různorodá, proto i vegetace parku zahrnuje několik ekosystémů. Součástí jsou horské lesy, kde roste mnoho druhů orchidejí. Ze zvířat jsou to různí papoušci, krokodýli, hadi, medvědi brýlatí, vačice, aj.

NP Peneda Geres

Na severovýchodě provincie Minho se v blízkosti hranice se Španělskem nachází národní park Portugalska – Národní park Peneda-Geres, jedna z největších přírodních krás této země. Park byl založen roku 1971 a rozkládá se na ploše přibližně 700 kilometrů čtverečních. Naleznete zde nádhernou, nespoutanou malebnou krajinu s větrem ošlehanými vrcholky hor i zalesněnými údolími, kde rostou duby, pinie a tisy. Hlavními výchozími místy do parku jsou městečka Mezio, Lamas de Mouro a Geres, kde také najdete informační střediska poskytující podrobné informace o nejzajímavějších místech parku. Národní parkse rozděluje na dvě hlavní oblasti: Severní část tvoří pohoří Serra da Peneda, kam zavítá méně turistů než do druhé oblasti. Jižní část tvoří pohoří Serra do Geres, ve kterém jsou nižší srážky po celý rok. Krajina parku je údolím řek Lima, Homem a Cávado a je rozdělena na 4 hlavní horská pásma da Peneda, do Soajo, da Amarela a do Geres. Nejvyšší vrcholy dosahují výšky kolem 1500 m nad mořem. Klima parku je poměrně drsné a vyznačuje se nejvyššími srážkami na celém Iberském poloostrově (přes 3000mm) a téměř neustálým větrem. Drsné zimy se střídají se studenými léty a celkové podnebí oblasti ostře kontrastuje se zbývajícím územím Portugalska. Na území parku můžete pozorova mnoho různých druhů živočichů a rostlin. Z živočichů tu můžete zahlédnout například jelena, vlka, lišku nebo divoké koně či orla královského. Zastávku byste si měli udělat u megalitických hrobů a u zbytků románských kostelíků. Kdysi dávno tu prý vedla stará římská cesta, dlouhá asi 320 km, jež spojovala města Braga a Astorga. Pro milovníky pěší turistiky je tu připraveno několik turistických stezek, ty jsou však velmi špatně označeny.